Kunětická hora

 

Přímo na hřebeni hory bylo archeologickými sondážemi doloženo osídlení mladší a pozdní doby bronzové a starší doby železné (halštatu), které bylo dokumentováno rovněž na severním svahu Kunětické hory. Původní kupovitý tvar hory byl narušen v průběhu staletí těžbou kamene a získal ve středověku novou siluetu v podobě kamenného hradu.

Přes strategicky důležitou polohu v blízkosti obchodních cest, v úrodné krajině osídlené ve středověku již od založení blízkého opatovického kláštera roku 1086, nebyl zřejmě vrchol osazen. Až do počátku 15. století jsou veškeré písemné údaje o existenci hradu na Kunětické hoře pouze nepřímé povahy. Přes absenci písemných pramenů, lze dnes na základě archeologického výzkumu prováděného v areálu hradu od roku 1983 v souvislosti s postupující restaurací a regenerací objektu říci, že již v druhé polovině 14. století stál na Kunětické hoře poměrně rozsáhlý hradní komplex, dvouvěžového hradu s palácem a hranolovou původně obytnou věží ve východní části areálu a kruhovou věží ve východní části areál a kruhovou věží na západní cípu hřebene, střední část hradního komplexu nebyla v období 14.-15. století zastavěna. K objektu hradu se nepochybně váže i rozsáhlé předhradí. Ani dnes však není možné přesně definovat majitele tehdejšího hradu. Vzhledem k rozsahu objektu nelze vyloučit ani skutečnost , že hrad byl královým majetkem.

Do širšího povědomí se Kunětická Hora dostala až na počátku 15. století. Roku 1420 se na hoře schází shromáždění lidu podobojí, stoupenců husitství z řad východočeské šlechty a kněží, stojící v opozici vůči oficiální církvi. Cílem tažení ozbrojených houfů z Kunětické Hory se stal blízký Hradec Králové. Po úspěšné akci a následném obsazení a zničení velice dobře opevněného opatovického kláštera roku 1421 patřila Kunětická hora k důležitým strategickým opěrným bodům v krajině. Je obsazena husitským hejtmanem Divišem Bořkem z Miletínka, který v krátkém časovém období, do roku 1423, uskutečnil přestavbu dávající Kunětické Hoře podobu typického husitského hradu. Vyznačoval se rozsáhlým a dobře opevněným předhradím, které zahrnovalo nádvoří za dnešní šestou branou. Sloužilo k ubytování a zimování polních vojsk. Nová výstavba Kunětické Hory se lišila od hradů 14. století, které s tak velkou posádkou nikdy nepočítaly. Hluboký příkop odděloval palác na severní straně s vysokou válcovou věží. Součástí jednoduchého a prostého obydlí zůstaly zřejmě i starší objekty na jihozápadní straně palácového areálu.

Diviš Bořek z Miletínka, po získání rozsáhlých církevních statků, hledal společně s konzervativním husitským křídlem smír s Zikmundem Lucemburským a tím potvrzení uzurpovaného pozemkového majetku. Po bitvě u Lipan patřil k nejbohatším šlechticům ve východních Čechách. Po jeho smrti roku 1437 se obrovské panství postupně rozpadlo. Kunětickou Horu zdědil syn Soběslav Mrzák z Miletínka, věrný straník krále Jiřího z Poděbrad, jemuž hrad nakonec po roce 1464 postoupil. Ze tří synů českého husitského krále, připomínaných v držení Kunětické Hory v roce 1465, připadla po roce 1471 definitivně Jindřichu staršímu z Minsternberka. Dvacetileté hospodaření se nevyznačovalo velkými finančními úspěchy a postupný rozprodej vesnic na pardubickém a kunětickohorském panství ukončil Jindřich roku 1491 převodem Kunětické Hory, Pardubic a přilehlých statků na Viléma z Pernštejna.

Za Viléma a jeho synů Vojtěcha a Jana dochází v letech 1491-1548 k největší přestavbě hradu. Hradní obydlí se postupně proměnilo v několika stavebních úpravách, pozdně gotických a renesančních, v zámecké sídlo. Nádvoří obklopené čtyřmi křídly paláce, do jehož organismu se zapojila válcová věž, se otevíralo portálem datovaným rokem 1509, který je důležitým dokladem rané pernštejnské renesance. Pro dobu Viléma z Pernštejna je spíše charakteristický pozdně gotický sloh. Projevil se ve sklípkových klenbách rytířského sálu v přízemí, v nově zřízené kapli svaté Kateřiny a v prostorách jižního křídla a věže. Za Viléma a jeho synů vznikly hlavní společenské sály v prvém a druhém patře jižního a západního křídla a reprezentativní místnosti severního křídla, prosvětlené velkými okny. O významu hradu za Pernštejnů vypovídá návštěva krále Vladislava Jagelonského, spojená s pasováním synů Vojtěcha a Jana na rytíře roku 1497. Palác odděloval od dalšího nádvoří hluboký příkop s padacím mostem. Původní opevněné předhradí Diviše Bořka obestavěli noví majitelé dalšími hospodářskými budovami.

Kunětická Hora zaujímá důležité místo v dějinách hradní architektury výstavbou opevnění, které využívalo po vzoru vodních hradů mohutných zemních valů, kruhových rondelů. Sloužily k nasazení dělostřelby na citlivých a ohrožených místech opevnění. V horní části náspu chránila střelce u palných zbraní hradba a krytý ochoz. Z rondelů se zachovaly pouze dva, jihozápadní padl za oběť staleté těžbě kamene v minulých stoletích. Celý systém obrany zajišťovaly jednotlivé hradební okruhy, na severní přístupové straně bašty a opevněné brány.

Roku 1560 prodal Jaroslav z Pernštejna zadlužené panství královské komoře. Strategickou úlohu měla Kunětická Hora za třicetileté války. Roku 1645 dobylo hrad švédské vojsko. Vypleněný a vypálený objekt podléhal rychle zkáze. Urychlila ji těžba kamene zahájená Vilémem z Pernštejna, trvající až do počátku 20. století. Znamenala likvidaci západní a jihozápadní části hradu, která se zřítila do lomu.

Přes různé snahy se v průběhu 19. století nepodařilo zajistit záchranu velkolepých zřícenin. Roku 1917 si Kunětickou Horu pronajal a roku 1919 zakoupil pardubický muzejní spolek. Roku 1920 se ustavilo Kunětické družstvo, které zahájilo další zabezpečovací práce. V první etapě provedlo rekonstrukci sklípkové klenby rytířského sálu a roku 1923 zahájilo již soustavnou obnovu hradu podle projektu Dušana Jurkoviče a architekta Pacla. Autor projetu vnesl do hradního prostředí svůj osobitý výtvarný názor, který sice tak citlivě uplatnil při realizacích v Beskydech, Luhačovicích, ale na Kunětické Hoře se ukázal jako problematický. Změnil původní dochovaný vzhled hradních budov podle své architektonické koncepce - např. vybudováním bývalé restaurace. Kunětické družstvo obnovilo některé prostory v paláci v prvém a druhém patře a umístilo v nich expozici.

K další obnově hradního areálu se přistoupilo po II. světové válce. Nejdříve se prováděly zajišťovací práce na skalním podloží a po té celková stavební záchrana celého hradu. V posledních letech proběhl v jeho areálu archeologický průzkum prováděný Památkovým ústavem v Pardubicích, který je správcem hradu. V prostoru palácového nádvoří bylo zjištěno obvodové zdivo objektu datovaného do druhé poloviny 14. století. Původní zástavba v předpernštýnské fázi je situována úhlopříčně k stávajícímu nádvoří. V jižním křídle hradu byl v suterénním prostoru objeven fragment mohutné, zřejmě obytné hranolové věže. V západní části hradního areálu byl pak objeven fragment válcové věže o průměru asi 15 m. Prostor hradního nádvoří nebyl dosud celý prozkoumán, a tak není vyloučeno, že zde dojde k dalším důležitým objevům. 
 

najdete nás na facebooku




ČESKÉ HRADY.CZ letní kulturní festival

České hrady.cz:, Točník, Švihov, Kunětická hora, Rožmberk nad Vltavou, Bezděz

© nedomysleno s.r.o. | Restaurant Plachta | redakční systém Atlantic | Lira IS, SEO | tedwa.cz